Rty, pleť a nohy

Že napíšu ti knihu básní
To nebývá u mě zvyk
Chci vidět jen lesk tvých dásní
A velké rudé planoucí rty

O tvé pleti jsem se ještě nezmínil
Což je škoda obrovská
Protože ten její odstín
Ten hedvábí se podobá

O nohách už tu řeč byla
Připomenout však neškodí
Jak krásné a hebké, prostě nádhera
A že všechny rány přebolí

Ta báseň byla o tobě
A zapřahl bych ti trojspřeží
Jen abych najevo ti dal
Jak moc mi na tobě záleží