Anotace: V očích svit měsíce, omamná vůně šeříku, v úsměvu tisíce záhad a rty plněné bohyní touhy. Té, jež je navždy zakletá...
Navěky zakletá v mé mysli drásáš mi srdce myšlenkou hříšnou
Vzbuzuješ strach i touhu, chtíč i nenávist, radost i trýzeň, slzy i smích
Vyzíváš k pohádce, jejíž postavou bude čarodějka nepřístupností
Navěka zakletá v mém srdci
Jak zvuky kytary v půlnočním tichu šeptajíc tmě o nevinně nevěry
Jako by všechny křivdy světa upletly jednu velkou pravdu o malichernosti lidí
Jsi navěky zakletá uvnitř mých snů
Jejichž nenápadnost vypráví, jak moc jsi vrytá tupou čepelí osudu do mého života
A jak moc si uvědomuji, že naše cesty propletené, leč nesjednocenné
Jsou navěky zakleté všem slastím společné touhy bez požehnání!
Takhle hezky o platonické nevěře ještě nikdo nemluvil.. Nebo se pletu? ;)
05.05.2016 20:34:07 | Lioness
Těžko říci :) moc lidí o ní nemluví :) nebo se pletu? :)
05.05.2016 21:54:09 | Jack Santiago
Sakra co mám na to říct..:)
05.05.2016 22:28:13 | Lioness
Ono mlčení někdy mluví za vše :-)
05.05.2016 22:45:24 | Jack Santiago
A já myslela že si žijete jako v pohádce spolu.. Problémy v ráji?
06.05.2016 01:07:20 | Lioness
Kdepak :-) pohádka trvá :-) ty věty jsou jen odraz fantazie, takové to nutkání zkusit napsat něco nového :-)
06.05.2016 10:29:25 | Jack Santiago