Příběh tří

Miláčku,
polož ten prsten.
Neměj obavy.
Už po sté.

Jsem skromná,
napiš tam jméno moje.
Znáš se.
Pospěš si,
než přijde ta tvoje.
Prsteny jsou laciným
symbolem srdce,
leč nemáš na dvoje.

Vyrývám do zlata
lásky důležitou
poznámku.
Snažím se.
Snad tě i objímám.
Uleháš do
truhly zapomnění.
To se dělá.
Ze srdce.

Miláčku,
neměj obavy.
Dnes ne,
už po sté.

Pokládám ten
zázrak na černou
krabici.
Snad krabici.
Nechám ho tu
pro tu tvojí.
Krabice se zavírá,
neboj se, lásko,
ani ona se nebojí.

Zázrak ležící za lásku,
ukazující dalším,
hořce,
sladce,
co nosíš za masku.
Jemně.
I hrubě.
Za tu velkou lásku.

Dárek připraven.

Usínáš.

Smůla,
tentokrát nešlo o sázku.
Miláčku,
tak neměj obavy,
tentokrát šlo o lásku.


O život na vlásku.