Naměkko

Mluvíš, lásko, jsem naměkko.
Slova šednou s časem. Víš?
Čím víc jsme si my dva blíž,
tím dál více jsme daleko.

Tvá slova-pouhé pozlátko!
"Mé tělo tě bude hřát,
navěky tě milovat."
Navěky? To jen nakrátko.

Jen mluv, ach, mluv napořád,
vždyť nechceme slyšet ticho.
I když je mi všechno licho,
tak tě budu poslouchat.

Došli jsme tak daleko,
že svá ústa otevřeš-
mluvíš, mluvíš. Lžeš, lžeš, lžeš.
Lásko, proč jsem naměkko?