Vězení

Sladký pohled v očích mám,
schoulen skoro nedýchám.
Neslyšíš mě vzlykat v žalu,
bolesti a sebeklamu.
Vzpomínky jsou sama vášeň,
šťastných chvil horká lázeň.
Tvářím se šťastně,
však svou bolest skrývám stěží,
vybavuji si jen matně,
jak život vedle nás běží.
Tyhle žíly dávno ztuhly,
už nekoluješ v nich,
slova tvé poslabu ztichly,
slyším jen a jenom smích.
Monotónní euforie času,
proč neukládá ve mne strach?
Je to jako čekat na spásu,
která obrací se v prach.
Chtěl jsem s tebou soužít navždy,
avšak v paměti mé bolestně mizíš,
nevrle předkládám paži,
čemu se má hlavo tak divíš?
Smutný pohled v očích mám,
schoulen skoro nedýchám.