Vivat král!

Pod temnou oblohu usedám,oděna v smuteční šat,

tam,kde  louky přechází v bažinu,

tam bitevní pole začíná,

tam minulost a přítomnost budou o mou duši se rvát….

 

Už Temný rytíř po zbrani sáh,chystá se krvavá řež,

Staň se,co má se stát,

černým šátkem zamávám,

Naposled  lásko vstaň z popela ,s hlavou vztyčenou ,

S písní na rtech ,do boje běž!

 

Výkřiky marnosti v uších jak smuteční marš my zní

Do srdce noří se chladivá čepel,pomalu barví se rudým purpurem,

To Temný rytíř mečem mách  a z milosti ránu dal  poslední

 

Na zemi,v smrtelné křeči leží má minulost,

Tiše, bez pláče umírá,

hrdě nese svůj kříž

Bez lásky,víry a naděje,s úšklebkem ve tváři

teď vládu svou vítězně přebírá šedivá budoucnost… 

 

Temný rytíř helmici sňal,

duše má spoutaná oči své hrůzou šíří,

poznání přichází jak ďábel sám.

Ten,kdo byl milován teď rány rozdával,

Ten kdo byl pro mne vším, s vítězným úsměvem odchází.

Ten  kdo plenil a dobýval do noci zakřičí  

„Vivat  král“…