Zase kvetly šeříky
a Tvůj hlas se ztratil
v opadané vůni
jejich květů
do mých vlasů
pršel už jen
promarněný čas
když déšť výčitek
a neuznání
spláchnul naše sliby
a nechal nás
(jako tenkrát)
zády k sobě stát
vím že teď
to bylo naposledy
a také vím
že napořád...
Člověk je zvláštní tvor, chce to důvěru a taky vor, stromy co lze míjet, vlaštovky pro návraty, přeju ti nálezy a žádný ztráty...
04.06.2016 22:49:33 | básněnka
Mám slzy v očích.
Tolik krásy jen v několika verších plných smutku.
30.05.2016 17:52:28 | Lost in reality
krásně provoněná,jen blízkost delší dobu mohou někdy přiotrávit...
Snad příště u pivoňky...
28.05.2016 19:54:10 | Danger