* * *

Píšu báseň, protože jsi krásná...

Včera vál vítr z hor,
a ten mi tiše našeptal
spoustu hloupostí
- třeba o tvém květinovém klíně,
o tvářích panenky
a o vlasech, plujících po vodě.
Věřil jsem jen svým očím,
a ty mi řekly, jak tě objímal čas.

Píšu báseň, protože jsi něžná...

Píšu řádky o tvém sklonu
k jednobarevným ránům,
které, ač mohly by být pestré,
jsou tak krásně fádní,
až mě to tiše zaráží.
A k tvé jemnocitné kráse
smím přistoupit jen já
a vnímat ji celým svým tělem.

Píšu báseň, protože jsi svůdná...

Až se mi naplní prosby,
které tiše šeptám do víru noci
a až zhasnou petrolejové lampy,
které mi osvětlovaly pokoj,
přijdeš a naplníš mou mysl
svým zvláštním světem,
který umí otáčet planetu
a kde smí kvést květy poznání.

Dopsal jsem báseň,
protože jsi tady...