Odhalené srdce

Na mostě hříchů sama teď stojím
A na prsou svírám nevyřčený žal
Ve vzpomínkách se stále bojím,
že neodpovím Ti, na co ses mě ptal…

Cítím tvou dlaň, jak po tváři mě hladí
A tvoje ústa, jak k polibkům mě svádí
Obejmi mě znovu a zůstaň se mnou dál
Nenech mě mlčet a vem si, co už jsi si vzal

Šeptej mi o vášni, co v tobě se skrývá
A pak si se mnou hraj, kolik času nám zbývá?
Když ležím na tvém rozpáleném těle,
nechci už na nic myslet, chci jenom Tebe.

Pohlaď mě znovu ve vlasech a řekni, že krásně voní
Třeba jen proto, že duše už dlouho mě tak bolí.
Polož mi do klína svoje velké ruce
a já před Tebou odhalím své zlomené srdce.

Mé srdce, co zůstalo bezbranné,
hledalo vodu v poušti však neznámé.
Tak prosím, když odejdeš, alespoň řekni mi sbohem
A netrap mě už… to přece není moje role…

https://morevzpominek.wordpress.com/2015/12/26/334/