Příliš dlouho

Příliš dlouho

Příliš dlouho v síti lásky lapen jsem
A krásou hynu zvolna jen
Zatímco mě pravda pálí, den co den
Vytrácí se síla doufat v sen
Kterým stále žiji a kterým jsem
téměř zmučen, téměř utrápen

Být s tebou – jak krásné to pro mne je!
Být s tebou – toť bolest, štěstí, naděje!
Být s tebou – jak troufalé to, Bože, je
Být s tebou – mne živí, hubí, spaluje

Má-li toto trest pro mne být
Pak je v soudcích milosrdných
vrah mých citů zároveň
Když nechají mne žít
V celách muk nevýslovných
Aniž pustí mne kdy opět ven

Příliš dlouho se mé zraky upírají
K bodu, kterého nedosáhnou
Příliš dlouho mé právo odpírají
Ti, jenž tomuto světu vládnou

Příliš dlouho bojuji proti těm, co meč
Tasí a já, snažím se seč
Mi síly stačí
Příliš dlouho se bráním pouze dlaněmi
Proti těm
Jimž se v očích zračí
Touha pobít mne svými zbraněmi