Beránčí ráno

Beránčí ráno

Prořídlé barvy vlasů,

mokré boty,

vlhké přiznání pod de(p)kami

přiznává nerozhodnou stránku duší..

Prořídlé nebe

pak opeřencemi splašené

a den druhý oděvy nošené

jakoby se nechtěly vzdát těl

Do nebe vyznání nahých

Ono do nebes včerejší nahé vyznání

jen duší vyřčené v trávníku a peřinách

rozprostřelo beránčí mraky

Představami pláčou

že neví jeden víc ani druhý mín jakým směrem kráčet..

Plují si...

Kde vlastně jsou??

Kde se ocitli?

I ty beránčí mraky většinou neplují beztvárně

Tvoří sebe

Nejisté hlasy v hodinách ranních

vyznívají ještě víc té poitě NEVÍM

láska nezve a prázdné lahve

stejně jako jejich pohledy vystřídané

mlčky bez mrknutí již pomalu osychají z únavy se vzpomínkami ze včerejší radosti

 Skelné červené pohledy umírají

Skrz první vlezlé zlatavé paprsky

začíná prázdné ráno,

které už dopředu ví,

že den musí být pohřen pod peřinami a spánkem

který jednuduše nemůže zvládnout činně víc...

Baví tě tahle hra?

Tajná věta má..

Ptám se i sebe...

Baví tě ta hra kdo více neví??

Jen ze sebe člověk tvoří

Co tvoříš ty???

Tvorba a láska spolu souvisejí

A tak ráno doma místo probouzení

ponořím se do denního spánku

a přemýšlím, jestli se zase někdy probudím

s ním a nevinně zasněná, avšak jako mrak co tvoří, ale nezaniká.