Panenský ostrov

Tajemná pevnina pod duší leží,
před světem ukryta sebe střeží,
pokojně odpočívá v pokoji,
kde s tichem mlčky se spokojí,
minuty plynou a dny běží.

Roky se sčítají v celá staletí,
samota zvolna mění se v prokletí,
vysychá půda i pramen životní,
voda je život i nepřítel prvotní,
kletba se zlomí, když loď kolem proletí.

Nad obzorem koráb se pohupuje,
do cíle dorazil, tak kotvu vyhazuje,
čímž pojí nebe se zemí,
a pro sebe zabírá území,
to "Panenským ostrovem" prohlašuje.