Dávno jsem...

Zahleděn do duhovek očí,
vnímám jak to ve mně klíčí.
Můj svět se rozpadá,
až nezbylo moc.

Dusím se ve lžích,
co zapomněl jsem použít,
jen abych vyváz - odkud?
Se srdcem plným nadějí,
jež skličuje další pondělí.

Čekání - nekonečné.

Svět je místo zmatený,
kde láska nedává smysl,
pro rým přidám Lytomyšl,
i tam budu zamilovaný.

Ale těžko prchnu,
těžko udělám krok.
Jestli nezdechnu,
budu tvůj otrok!

Dávno jsem...