NEZVANÁ CHVÍLE

Pod třpytem hvězd,
v líbání rty vyprahlé,
šepot a vzlyk z těch cest,
co zdály se zavrhlé.

Zmatek a tápot vnesl jsi ke mne,
cestu svou znala jsem pevně.
Tápu a chci Tvoje ústa,
říct jdi, a zároveň zůstaň.

Tou nocí jsi polámal zásady,
vše pevné se obrátí v prach,
naše touhy, to temné jsou záhady,
milovat nechci, proč mám nyní strach.

Píšu si pro sebe,
a čtu mezi řádky,
nikdo to nechápe,
že život mám před sebou krátký.

Píšu, a myslím na ten žár,
co rozhořel nicotnost duše,
v hlavě mám nápadů pár,
udělals ze mě tím polibkem cár.

Rád, co je vlastně mít rád?