*
dnes jsi mne ani neochutnala
ani tempo
ani kotník
do přehrady touhy s teplotou kafe
mezi měsícem a sluncem
na hladině jiskří
zklamání
otáčím ke zdi
s tmavou siluetou smrku na červeném plátně
a nedovřenými dveřmi
doznívá klapot podpatků
v domovních dveřích
každým tiknutím budíku stárnu
ta poslední věta je důvěrně známá...perfektní :)
17.07.2016 21:35:36 | iluzionistka
strmost té křivky stárnutí je poměrně hnusná. Jenže tak jde věcí řád...
19.07.2016 10:08:50 | aravara
až takhle?
17.07.2016 11:57:00 | Paul Nabre
Jo - a časem to bylo horší. Oba střevíce po mně hodila a odešla bosa... bez klapotu, to když zjistila, že z přehrady nezbyla ani loužička...
17.07.2016 14:48:28 | aravara