Poslední zhasíná

Někde pod čarou ponoru
této noci ~ tak trochu kalí se
i má voda
splašený koně léta
uštvali říjnoví vlci
a chuligán podzim
dnes pod cenou prodá
(neznámé dívce)
svatební růži z Verony
panenko morany
právě nadešel tvůj čas.

Někde pod čarou ponoru
instantní pocit ~ z těch co topí se
po hospodách
z těch co napůl jsou
i v hrsti ( a nejspíš oboje)
a bez boje
od hradeb Mallevilu táhnou tam
kde cesty bez asfaltů
(cherchez la femme)

Tak prosím...zhasni
nechám zaznít blues
blues tuzemáků za tvoji
už dávno ne dívčí duši - zhasni
ať prázdnota nemá žádný tvar
jen duchové v mé posteli
to jak tvým drakům
dnes dorostou křídla
a v tanci dervišů
pod okapem v dešti
mi střihnou na kabát

jenže platit
už můžu jen stříbrňákem
z babího léta (hliněnými prsty)
po dálnicích z minulosti
až přijde čas na návrat.

Přečetl jsem zase
pár tvých knih Jacku -
jen pořád nevím
kterou ulicí chodils psát
svý roztřesený básně
pod špičky tibetských střech
"jsme příliš blízko jatek, Martino"
a pentimento smíření
je jako výdech mlhy
a poslední vždycky -
zhasíná.