Od setmění k svítání

 

 

do chřtánů nenasytných

padají city

láskou jsem posedlý

důvodem jsi ty

 

hltám doušky tvé přítomnosti

poušť mohla by závidět

míjím fata morgány

již není cesty zpět

 

 

dotyk za dotykem

jsem oáze stále blíž

necítím bolest

jen touhu

neb touha je můj kříž

 

v prvním tvém polibku tonu

zasypán pod dunou slasti

přede mnou nekonečný oceán

přesto do vln se pouštím

všech obav prostý

 

prahnu po tvé lásce

já chci se topit v ní

ať okamžik ten trvá věcně

od setmění k svítání