Probouzím se do nového rána zas,
když svítá,
s královnou všech krás,
co mě polibkem vítá,
co mi sílu dává prožít nový den,
když slyším tvůj sladký hlas,
už vím,že to není jen pouhý sen.
Jsi moje zrcadlo,
už nejsi jenom sen,
jsi moje křesadlo,
co mi srdci zahřeje každý den.
Probouzím se do nového rána zas,
I když noc byla hbitá.
Po zádech mi běhá mráz,
když vidím,že svítá.
Když slyším tvůj sladký hlas,
už vím,že to nebyl sen.
A ty se ráno probouzíš ,se svým „medvídkem“
A já tě vítám s novým dnem.
Jsi moje zrcadlo,
už nejsi jenom sen,
Jsi života mého čerpadlo,
co pohání mě byť jen úsměvem.
Probudil jsem se ráno zas,
Když ložnicí provoněl čaj a teplá snídaně.
„Jak si spal?“zeptala se si se zvídavě
-s dotykem tvý dlaně.
-“škoda že co bylo,to skončilo.
Notabene,
obou se nám to líbilo“.
Jsi průvodkyní mých nocí,
Jsi mým krásným snem,
I když je bílý den.
Jsi moje čerpadlo,
co pohání mě by jen úsměvem.
Jsi mé slunce,
Jsi mým měsícem,
Jen s tebou chci usínat,
A vítat každý nový den.