Druhá...

Korálku zelený,atlásku jemný
spočiň na rukou mých,
jak ryba v dlaních rybáře,
jenž usmrtit ji váhá.

Zoufalství tě doprovází,
hledání se jako stín za tebou vine,
rozum se vytrácí,
kde cit v nás hraje.

Mnoho
i málo značí
polibky v bouři
i v tichém závětří.

Svou vůli
podléhám snům
vlastní rozmařilosti,
která svírá čas, plynoucí
od setkání k setkání.

Řítit se propastí
šedých a černých,
stoupat duhou,
chvilku zářící světem,
sny plynou,
zlomky se plní
a pokoje nikdy nedosáhnou
ti,jenž sní...

Reálnost světa nikdy nerozbijí,
jen jiskérky ve vodě loví,
čekajíc, až příjdou na chvíli...

Vím, že tě na pastvinách potkávat nebudu,
ač potom toužím,
uvězněna zůstaneš v bezpečí boxů,
dychtit volných dálek
a v očích stesk po větru v žíních.

Občas tě spatřím ve svých snech jak letíme strání,
pohledy očí tvých slastně me bodají,
hleděl bych stále,mozek mi hoří -
zas příjde chlazení.

Možná ,že pochopíš nebo jen výsměch sklidím
nad drzostí svou,že si to myslím...

12.8.1988