Pod víčky
Pod víčky schovávám,
Tvůj úsměv lásko,
vzpomínka na Tebe,
krášlí mi den.
V dotecích motýlů,
našla jsem něhu,
jsi pro mě skutečnost,
ne plachý sen.
Tvé oči odráží,
modravé nebe,
rty barvu dostaly,
od rudých květů.
Ve vlasech ukrýváš,
zrající obilí,
Tvou vůní opojnou,
hlavu si pletu.
Srdce mi po okraj,
zalila láska,
co rozum velí,
nechci dnes znát.
Když se den z červánků,
promění v stmívání,
dovol mi dávat,
co chci si brát.
Až měsíc popluje,
do hvězdných hlubin,
hlavu mi do klínu,
neboj se dát.
Trápení co s nocí
v každém z nás ožívá,
necháme utonout,
v touze se milovat.
Skvělý jo, .... pardon nesmím se takhle nechat unášet. Velice zajímavé dílo autorka zde velmi dobře zapracovala na ... :-)))
moc se mi líbí až se mi roztlouklo srdce.
13.09.2016 09:18:18 | klaun
Ano, kdysi jsem zapracovala a zapracuji se i nyní, jak už je ti známo. Zklidní se srdce bušící, myšlenky počernělé, zkrátka ... zas hezký den bude, žádné drámo....
Krásný den, hledači krásných úsměvů. Šup, šup, slunci vystavit se, zbavit zbytečných oděvů...:-))
13.09.2016 09:30:43 | Dreamy