Opiát

 

Jako lehký vánek, co s listím si hrál

Byl jsem nedočtený příběh, ve kterém žil jeden král

Říkáš, že je to zvláštní představa

To se často nestává, ale já sním rád

 

Nejsem tovární stroj, Já potřebuju svůj zdroj

Tvá malá bílá ňadra a klín

Jsou můj spouštěč a větrný mlýn

 

A Já padám, padám do víru tvých vůni

A slzu někdy roním, když tě nemám

To zatínám pěst a spouštím středně velký děs, kolem

Dokud prsty nenajdu tvé sukně lem

A dolů krátce trhnu jen

 

    Trochu drsný slova a pohled někdy mám

 já, já si tě jemnou silou připoutám

A namotám do siločar větrných mlýnů

 

To tvá bílá ňadra mění vánek na uragán

 Trans, tu smršť a ledový sníh, nevnímám

Možná další šrám ve tváři už mám

Stojím tu dál, jako sněhový král

 po kapkách roztávám

 v úžlabině tvých boků

 

Ztrácím svůj tvar, ty jsi má zkáza, zkáza krásou neznámou

Ty jsi můj opiát, tebou opíjím se rád, po rudou oblohou

vlčích máků, když letní bouře na dohled jsou

 

A hlasy mluví známou řeči, zevnitř i zvenčí

Že jsi jenom má, má je tou ozvěnou, jedinou

 Na dalších 100 světelných roků

 

(Hanuš Šparlinek, 26.9.2016)