Šat stříbrem tkaný

Stříbrný šat dnů těch krásných včerejších
Mezi prsty mými tak rychle pryč plynoucích
Zachytávám jimi malé střípky vzpomínek
Které společně jsme ukovali, kdysi, dnes či kdy bylo to jen?

Hleď, Lásko má, hleď když jsme se prvně znali
Letmé pohledy jen a v nich krátké zprávy
Pro srdce naše, hleď, vždyť již jsme se už milovali
A nepřestali do dnes, a navždy bude to tak, věz.

Slyš, Krásko moje, slyš má tichá slova
A vzpomeň si na ta první lásky vyznání
Jež rty svými jsem ti předal
Na tiché chvíle, jichž vážím si nejvíce
Kdy beze slov jsme spolu mluvili
Tak hlasitě, co nejvíce

Věř, Jediná moje, věř, že z mysli nikdy si mi nesešla
Ani na moment, jež jiná by ti ukradla
Ani vteřinu bez tebe představit si neumím
Kdy na tebe bych nemyslel
Víš, jak mě to bolí?
Když tu se mnou teď nejsi, ach Světice
Září svou si mě spoutala
Do svých rukou zcela získala
Ach, Paní moje
Srdce mé celé jsi dostala
Dobrovolně jsem ho daroval
A přidal jsem ještě část své duše
Která bez tebe teď umírá.

Věz, Jediná moje, Paní srdce a Krásko hvězd
Že miluji tě, a v den shledání ten šat
Stříbrem tkaný, daruji ti
Na důkaz víry mojí, Světice má, Lásko, dnes.