=V parku

*~***~*
Sedne si v parku na lavičku
sedí tam dlouho,stmívá se,
měsíc se schová
za mrak na chviličku
a jí je smutno u srdce.
U cesty lampa jenom tak bliká
a pod ní sedne si strach
ona však neví co ten strach říká.
Trochu se otočí a vzdychne,ách.
--
Pak stříbro měsíce odkryje mrak
trochu se nad parkem rozjasní,
nad hlavou hvězdy až přechází zrak.
Chtěla být jen s tebou.
O tom teď sní.
Už je jí chladno doma teplo čeká
a proto park zvolna opouští,
fontána u cesty si jenom tiše vzdychá
a s ní se v duchu cestou rozloučí.
--
Doma je zase tma nikdo ji nečeká
jen medvěd plyšový na gauči,
k němu si sedne smutná se přitulí
on jenom brum,brum zabručí.
Ten její „milý“ ten vejde do dveří
kde jsi tak dlouho byla?
Na ni zakřičí.
Proč ji však nevěří
že na jeho lásku jen tak,
v parku vzpomínala.
Jaká ta jeho láska
jak velká ta láska kdysi byla.
~*~*~*~*~