Pro Ivetku

Byla tma,když najednou vysvitlo slunce!Pohladilo mě a usmálo se!Vedlo mě cestou žívota,pomáhalo mi v těžkých chvílích!...Zvykla jsem si na něj a těšila se na každý jeho východ!..Jednou však zapadlo,už mě nevedlo tou správnou cestou!Plakala jsem,bála jsem se,že už nikdy nevyjde!...Ono však vysvitlo,odpustilo mi a dál prosvěcuje moji cestu!...