Pavučina

Mezi oknem napnutá pavučina
po dešti se tam třpytí perly
přehlédnout se nedají tvýma očima
jako když víno ve skle perlí

Pavouk spřádá svoje plány
tiše dumá nad svým osudem
vlákno tkané jak otep slámy
tvá líčka červenají se studem

Naše láska jemná jako sítě
kterou však déšť nezničí
lásko, ještě dnes chci,tě
spolu souzeni jak vlak s železnicí