Pouštní krajina

Býval jsem vyprahlou pouští,
Zde nevyrostla žádná zeleň,
Avšak nalezl jsem vodu co něco spouští,
Ta voda navádí mě lepším směrem.

Občas z vody a písku vznikne bláto sice,
A zbyde jenom vztek a žal,
Tahle voda ale rozzářila srdce,
Klidné poušti kde život dlouho spal.

Někdy přijde období sucha,
A hodně vody vsákne se,
To pro poušť budou velká muka,
Bez vody zas jen bez života a cíle stane se.

Trocha vody však zůstane vždy,
Nevypaří se nikdy celá,
A i ta troška bude vždy důležitá,
Protože i kapka je pro poušť láska celá.

Říká se že vrána k vráně sedá,
Tak ať vysvětlí mi někdo,
A ne nechci si stěžovat,
Jak poušť může svou vodu tak neskutečně milovat.