Most

Na vysokém mostu stojí,
pádu se však stále bojí,
a tak si opět připomíná,
všechna osudová jména.

V hlavě plují zas a znova,
co pro ni znamenají ví jen ona,
snad dodají odvahu skočit,
marný život ukončit.

Každou vzpomínkou více vzlyká,
každou vteřinou srdce puká,
nepřítomně do tmy zírá,
sužuje ji víra.

Vždyť láska přece neumírá,
tak proč ta její skončila tak náhle,
s sebou do pekla ji stáhne.

Čeká ji jen volný pád,
poletí jako pták,
do náručí samoty,
do černé temnoty.

Pod hladinou život končí,
a s nádechem posledním,
spadne do nebeské náruči