Tisíce duší

Procházím světlem do nicoty,

tisíce duší, už není cesty zpět.

Ne, nechci brát jejich životy,

tisíce duší, budu zachraňovat svět.

Tisíce duší kolem mne projde,

co myslel jsem, že z toho jen vzejde?

Samota mých dnů,

kdy čekal jsem na smíření.

Krvežíznivost v srdcích predátorů pramení,

když čeká na znamení.

Člověka, jenž holduje svým činům nehodným,

ocením svým vlastním odškodným.

Tisíce duší, budu zachraňovat svět.

Tisíce duší, z nesmrtelnosti už není cesty zpět.

Tisíce duší, které jsem poznal za staletí,

nevěděl jsem však, že jedna z nich bude ta,

co proletí, na chvíli se zastaví a šeptá,

že nejsem tím, za co se pokládám.

Zvíře, co žízní po krvi,

svou láskou k ní to teď dokládám,

a čekám, co bude dál,

až tisíce duší vezme čas,

a v jejich očích uvidím rudý krve jas.

Těším se na ni.

Na tišící duši, která promění můj život,

a bude mít láskyplný hlas.