Vločky sněhu

 

Jako neviditelný rogalo

dolů sklouzává

ta krásná chvíle

 

Rozechvělý vzduch

 drobný jiskry v sobě má

a všechno nabírá na síle

 

Prochází tělem mým

 já tomu uvěřím

jen má postel

je z půli prázdná

 

Tak si pouštím film

ten děj dávno znáš

 hraj tu všechno dál

znova se mnou

 

Láska jako z pláten kin

 ten příběh je náš

tu zápletku nesmetou

žádnou větou

 

  Noc do tváře se ránu dívá

Možná i tobě se tak stýská

 jak procházíme Václavák

 a trdelník s čokoládou k obědu si dáme

 

 Zastavím proud lidí neznámých

A řeknu jim co my dva spolu

  v tom nevědomí máme

 

Můžou se mi klidně smát

Řeknou, že na piáno mám

 ti svoje básně hrát

  ale v nás se tak hrozně spletou

 

 Zjevný blázen ve mně

 se víc nebrání

 jako věčný dítě chytá

  sněhové vločky do dlaní

 

Ty krásný chvíle

 spolu ještě chytnem

zas naproti mi běžíš

S tím plavým afgánským chrtem

a k ránu voláš, že vločky trochu zebou

 jsem tu zpátky

jsme tu s tebou

 

(Hanuš Šparlinek, 11.11.2016)