Bílá ovečka

Černá můro v podzimním svitu
jen se usaď k výšinám a vnímej
Moje slova, která nemohu vyslovit
Jsou plná bolesti a lásky
Touhy a ponížení
Dívka v rudých šatech se smutnou tváří a tajemným úsměvem
Její oči jsou plné svitu a černoty
Ženich v modré košili s havraními vlasy se vzdaluje
rozpíná havraní křídla
dostal strach a ulítá před těma očima
Jsem pouhou nevěstkou tohoto světa
Přesto jsem plná naděje,
Plná očekávání nových zítřků
Ať přinesou cokoliv
Jsem Bílá ovečka mezi vlky
Nemůžu se bránit
Mějte slitování