Nemelo

Takhle nemělo to být,
A víš to ty,
a vím to já,
už do sebe to zapadá ,
mě napadá jen,
kdo jsi ty,
a Kdo jsem já ,
a kdo je na vině ,
že srdce na kusy ,
propadá lavině slov ,
Jež ho živí,
a nakonec zadusí.

Myšlenka zlomená ,
do lží oděná,
touží se kolíbat ,
dál vpřed se hnát,
nesejme pouta mi,
nezavře za námi ,
bránu kovanou slzami.

Pod dekou z nadějí,
city se usmějí ,
že už jsou k prodeji
a že naděje,
nepatří do děje.
A mně jen mrzí tobě dané ,
důvěry světlo -jednou zakázané ,
životní energie,
v podzemí hnije ,
v ní poslední sen ,
rána se nedožije.

ani sen,ani tvůj úsměv,
vyslaný na dálku ,
měděný důkaz ranních ospalků,
s jazykem nejistoty,
že uslyší pravdu ,
a že její hroty,
usmrtí na rtech chycené noty.