štěstí

Pomalu kráčel jsi po zmrzlé cestě,
odkud a kam vede sotva kdo tuší,
cítils, jak slzy mrznou na vestě,
v tom chladnu jak srdce napětím buší.

Vzpomněl sis léta zpět na dětské roky,
Jak malý chlapec strach z čerta mívá,
kam jen teď povedou tvé další kroky,
cítíš, jak srdce se úzkostí svírá.

V tom na té cestě náhle je světlo,
kolem sníh taje a mráz rychle mizí,
co skoro umřelo, zase by kvetlo,
láska už byla ti snad skoro cizí

Jen díky nohám, co vedly tě dál,
že ten žal snažil ses prorazit pěstí,
že krok jsi udělal, i když ses bál,
jen díky tomu zas poznáváš štěstí.