Možná a jestli

Jsme katapultováni časem

a mezi tebou a mnou zase

zem rozvírá se.

a v běhu mezi městy

plánuju si „možná, a jestli“

 

A ze strachu z přímky dělám všechno znova,

Stoleté knihy čtu od konce do prvního slova
A pak jsem znovu dospělý a všechno se dělí
na možná, a jestli
a pak zase bez jazyku, jen svými gesty
ptám se jestli
nezdolá mě velká voda
kterou ve výkladní skříni
pláče holá vdova.

Jsem díte zvířete
které běhá v mojí krvi a neví kudy
dostat se ven z rudého kruhu
a mezi svými zuby
vláčí rudou stuhu
a možná že jeden z našich pudů
je ztrácet pod nohama pevnou půdu