Dnem

Nemám zlaté knoflíky
ale zlatou kůži
prchavé okamžiky
štěstí mi nedluží

šňůra perel v ústech mých
ze shora i zdola
zdvořile netají smích
když mu neodolá

pár očí, jež mají lesk
divný o půlnoci
zhlédl se v nich velký třesk
vesmíru, mrznoucí

můžeš se teď rozesmát
je-li zlato k smíchu
sedmkrát sedmdesát
ozvěnami pýchu

mou, zkrotit do přátelství
když mě láska hlídá
dnem i nocí, tak vedví
mučí mě, pojídá

nemám v kapsách zlatý důl
nahý jsem a milý
botičky jsem si nezul
proč? to víš, žák šílí