Dar

Vím, že tvoje rty

sladký i prokletý

mě na zem srazí

už brzy a navěky

 Máš ten dar

vrátit déšť do pouště

když někdo jako já

 se tvoji duší prokouše

Jako červotoč

až přímo do jádra

pokud se dřív nerozbije

o tvoje krásný ňadra

A v úbočí tvých skal

vím, že ztroskotám

tam postavím si stan

a sladkým nektarem

do němoty dál

se opíjím

Než přijde tma

tma před očima

kdy se dotýkám

tvoji kůže

rozžhavené do běla

Ty stavy mám tak rád

napnutý jako drát

a gejzír z hlubin stříká

výš, znovu a dokola

když zhasne plamen loučí

zas to na mě zkoušíš

a pevnou zem

a tvé sukně lem

vezme síla ze mě

zemětřesení

Nejsme to my dva

ani jeden z nás

jen proud energie

co letí

mimo prostor a čas

Nejsme to my dva

ani jeden z nás

jen čistá energie

co padá

bez tíhy a bez příkras

(Hanuš Šparlinek, 9.12.2016)