Vzpomínka

Krásná ta chvíle se vzpomínkou stává,
chtěl jsem ji zastavit, nešlo to však...
Odchází potichu příštího rána,
vzpomínku tiše jsem zapomněl pak.

Měl jsem ji v paměti předlouhá léta,
často jsem vzpomínal, snad je to tak.
Snad odešla ve spánku až na kraj světa,
nebo ji odnesl přestárlý pták.

Prosil jsem překrásnou vzpomínku tiše,
prosil ji, trochu i přemlouval.
Doufám že dopis mi brzy napíše,
já rád bych jí zase naslouchal.

Čekám tu na milou, snad dočkám se brzy,
bez ní je vzpomínat, jak lávu pít,
jak by mně svíraly ukrutné mrazy,
kéž bych jen věděl kam za ní jít.