Valentýnská

Valentýsnká ......

Čtrnáctý únor přichází zase,
já připadám si jako zpátky v čase,
kde že jsou všechny ty lásky naše?
Jsem tu sama , stále jenom já ,
nechci se litovat, vždyť svoboda není vidina zlá,
tak proč se mě každý neustále na ní ptá,
snad je to věc pouze a jenom má.

Hezká je láska, ale občas bolí,
až na samé dno sil vás nakonec skolí.
Vy sedíte a bez pohybu hledíte kamsi do prázdna,
všichni koukají na vás jako na blázna.
Kam se podělo to prvnotní nadšení,
zvané obvykle jako smyslů zatmění?
Nevíte, jste z toho zmateni.

Ale jsou i případy,
kdy to vyjde a ten druhý ve vás vidí něco jedinečného,
cosi , co je ostatním zatím skryto,
tento člověk to cítí a ví to,
sladce zní to,
když říká lásko miluji tě, jenom pro tebe dýchám,
tak rád tvůj hlas slýchám,
tak rád si s tvými vlasy hraji,
připadám si s tebou jako v ráji,
tak rád dívám se na tebe ,
pak totiž mám chuť vzlétnout do nebe.
Jsi má, má láska jediná,
šťastný je ten, kdo vedle tebe usíná,
jak těžko se na to vzpomíná,
když se najednou přetrhne nit,
když to, co bylo už není,
těžko na tom někdo něco změní....

Tak proto si žiji svůj svobodný život,
a je jenom málo těch, kteří by to dokázali změnit,
změnit můj pohled, dosavadní myšlení,
možná by to bylo jen chvilkové zmatení.
Anebo také ne,
bylo by to krásné,
a mě by bylo nad slunce jasné,
proč to dělám, proč se do toho pouštím,
proč jenom ten osud zkouším.

Všechno jednou končí a něco nového začíná,
další etapu života člověk načíná,
a jak si přitom počíná,
je jenom na něm,
na jeho pocitech, jeho skutcích,
zkrátka pouze na jeho postoji,
zda dojde k nějakému rozvoji,
to nevíme nikdy předem,
ale nezkusit štěstí, to by byl hřích,
aby se postupem času neztratil z vaší tváře smích.....
Lepší je nazývat věci pravými jmény,
i když tím možná raníte city nejdené ženy,
mluvit narovinu je vždy lepší než úmyslně klamat,
to se pak může srdce nemile zlámat,
a pak je těžké dávat ho do pořádku,
na složíté období zapomenout,
.... na to špatné si už nevzpomenout.