Nic není jen tak!

Proč to nemůže být lehké?
Proč je každé srdce jako porcelán křehké?

Snad je to jen pocit, že:

tlukot tvého srdce, co jsem v dlani tiskl,
teď už jen jako blesk aparátu v dáli se blýskl.

Po každé, když se dívám na stráně hrbolů peřin barevných:

snažím se cítit vůni černých pramenů
a zvuk v uších, když po krku zbíhala stáda jelenů.

Ale teď, teď s perletí v oku:

Vzpomínám na každý polibek na mé líci,
když sněhem temné noci, dělám stopy na ulici.

Srdce naše by dlaň v dlani chtěly být:

dálka je to, co nám dlaně řeže.
Bod A“, bod B“ jsou našich srdcí stráže.