Studená zem

Marně hledám slova nyní,
možná proto, že nejsem při ní.
Cítím jen sotva prázdno v sobě,
snad jsem se neocitl ve špatné době.
Omyl to však zřejmě není,
já pořád tajně doufám že to změní.

V koutě sedím a koukám ven,
studená a pustá je má zem.
Jak jen říci vše co bych říct chtěl,
však nikdy jsem to pořádně neuměl.
Miloval však a měl své sny,
uběhly však hodiny pak i dny.
Já stále něco tvořil a dál čekal,
někdy se kvůli tomu i trochu vztekal.
Byla v tom však láska a velký cit,
vždyt tu lásku jsem chtěl u sebe chvíli mít.