Anotace: ***
hltavě sála, vyprahlá
lásku
chtěla udržet si
však protékala mezi prsty
póry a puklinami
ztrácela se v podzemí
tam pronikla
až ke sloupům
na kterých stojí Země
"bral jsi si vše, co bylo ve mě..."
zůstala prázdná
a smutek v očích
nezaplaší den
jen noc
milosrdně, zhasne víčka snů
v nichž vidí slova
jak znovu klíčí
průrvami ke světlu
duše
...protéká mezi prsty časem vše, bohužel...moc krásná pocitová...;-)
18.12.2016 15:15:25 | bogen
jsme jen voda bogene, tím to bude...
18.12.2016 15:19:11 | Malá mořská víla
...a voda je život,ne? ;-)
18.12.2016 15:22:02 | bogen
ano jsme jako skupenství
někdy draví, jindy klidní
někdy led a jindy horkost vášní
jsme lidé
zvláštní
že si rozumíme a přitom se neumíme domluvit...
je mi z toho smutno :-(
18.12.2016 15:26:04 | Malá mořská víla
V konvi ve tvaru plamene
posílám vodu z horského pramene
ať probudí znovu v plném květu
co skryto je nyní tomuto světu
moc krásné
18.12.2016 00:03:49 | klaun
díky Slávku ...jj chce to přiložit, mrzne až dost, až to bolí ...:-(
18.12.2016 15:18:21 | Malá mořská víla
..."KDYŽ PRŮRVAMI ČERNÉ NOCI ZASE KE SVĚTLU KLÍČÍ DUŠE" Vílunko tohle
je ta skutečná mystika oslavující SVĚTLO...:-D* ST***
17.12.2016 18:01:32 | Frr