Utonulá vzpomínka

Po loukách rozkvetlých
po stráních v údolí
slyším tvůj milý smích
můžeš být kdekoliv.

Zůstalas vzpomínkou
na krásné časy
horkou a divokou
symbolem krásy.

Marně tě proháním
na horských úbočích
možná to přeháním
se slzou na očích.

Tvé roucho zářivé
míhá se za stromy
stopy jsou blátivé
kolem jsou polomy.

Došel jsem na blata
kde byl koncert žab
světýlka ze zlata
uprostřed čáp.

Pomalu za tebou
vkračuji do vody
zas budeš chvíli mou
pod svitem náhody.

Propad jsem do hlubin
ukojen bahnem
nademnou černý stín
v závoji vnadném.

Tak jsem tě nenašel
mou krásnou vzpomínku
život mi vypršel
však nestál za zmínku.