POKÁNÍ
POKÁNÍ
POKÁNÍ
dopřej mi aspoň jadérko
z dužiny tvého zapomnění
pro vyklíčení smutku
ať ho mohu spasit před okoráním
svým dechem
dřív než mi ústa vyprahnou
po tvé pokosené rose
žal jsem ji srpem rozžhavené žízně
vpíjel do puklin rozpraskaných rtů
až na krev
na krev tvé přísahy neznámému bohu
rozkousl jsem k ní pečeť odříkání
byla na zálohu
však zlomenou už ji nedokážu vrátit
prosím tě o pietu
na to jediné se zmohu
poté co se v tvých přáních pohřešuji
mé ego u jejich prahu klečí na kolenou
chtělo by složit hlavu do klína
pohrobka tvého smutku
o to jediné se tě ještě odvažuji prosit
zatímco svou idiotskou pýchu
žaluji
obviňuji
proklínám
rukojmí vlastních výčitek
trestanec bez rozsudku
Praha, 23.12.2016
https://www.youtube.com/watch?v=h-pW4aRWlF0
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
líbí se mi poslední dvě strofy, nejvíce rukojmí vlastních výčitek.. tu písničku už jsem dlouho neslyšel :)
28.12.2016 07:32:18 | Stavák
... já se udělala... vydrž... hledám kapesníček... fantastické a fakt, ale fakt si to dneska moc užívám, Ami, to bylo... bezvááááááá... Krásné svátky, můj Veliký Ctnostný Moudrý a Kurevsky Dobrý... tohle se zcenzuruje, ale je to tak. Krásné svátky, mám Tě moc ráda. ST. OOO***))
24.12.2016 10:08:44 | Iva Husárková
:-D Tvé komentáře mě někdy vyvádějí z míry, Ivo - ale hezky, směju se při tom (asi jako Ty)... ;-)) Díky :-)
24.12.2016 22:53:10 | Amonasr
Promiň, Ami, ale fakt jsem se nesmála. Víš jak říkají vodáci, že se "udělali" a znamená to myslím překlopit se do vody, tak sice malinko přeháním, ale myslela jsem to jak výraz nejvyššího obdivu a úcty, dýchlo na mě moudro a čistota, moc bych si přála najít pokoru, kterou Ty jsi už našel. Chápu, že mé výroky jsou často šokující, sama jsem v šoku z toho, co ze mě leze, ber mě, prosím, s rezervou, nejsem škodolibá, jen trochu víc se mnou mlátí emoce. Pokání je nekonečně krásné, možná to nejhezčí, co jsem tu kdy četla a velmi na mě zapůsobilo, jen asi neumím pořádně vyjádřit, jak moc se mi líbí. Děkuji za Tvoji trpělivost. OOO***)))
27.12.2016 11:01:09 | Iva Husárková
Tak promiň, Ivo - nevím, proč na mě většina Tvých komentářů (a vlastně i tvorby) působí tak mile úsměvně a životaradostně, ale každopádně je mi to vždy příjemné a osvěží mě to, dík za to :-) A z nějaké škodolibosti bych právě Tebe ani malilinko nikdy nepodezíral - naopak na mě působíš jako bytost, která rozdává ráda druhým smích a naději svým nepakovatelným způsobem. Přitom vím, že takto rozdávat elán a chuť do života ostatním umí především ti, kdo sami v životě prožili a překonali hodně nelehkých chvil a situací, že je to zpravidla tvrdě "odžité" - o to víc si toho ale cením... ;-) Promiň mi i tuto miniúvahu, ale chci abys věděla, jak to vnímám - ať už je to ve skutečnosti jakkoliv... ;-)
27.12.2016 14:37:54 | Amonasr