Kouzlo tvých šlépějí

Sedáš si v kavárně
ke stolku s květinou.
Ach, kdo jen rozluští,
o čem ses zasnila.
Poručíš si zdárně
kávu se zmrzlinou..
Kdo všechno řek' už ti,
jak moc jsi spanilá,


když vlasů konečky
motáš prsteníčkem
a při tom sleduješ,
kdo tebe sleduje?
Jsi věta bez tečky
váhy snu pod víčkem,
jsi kostka ledu, jež
po hladině pluje.


Máš ráda vanilku,
kokos a jahodu,
samotnou, s polevou,
s oříšky, s mandlemi,
v kornoutu, na špilku..
Já mám sto důvodů,
proč tobě s úlevou
plním chat básněmi.


Jsi jdoucí čistota,
půvabná pohádka,
zakletá princezna,
co čeká na kdyby.
Jsi krása života,
zlato bez pozlátka
a kdo tě dobře zná,
moc rád tě políbí.


Tvá ženskost, tvá něha
září po místnosti.
Ach, kdo jen rozplete
kouzlo tvých šlépějí?
Láska tvá bezbřehá
mění zpět bytosti
do smutku zakleté
na lidi s naději.


Tiše se otáčíš,
hledaje číšníka.
Ach, kdo jen vyřeší
tajemství serviet?
Dáš si teď vína číš
či kávu bez mlíka?
Chtěl bych v tvém přístřeší
láskou se nabíjet.


Proč dneska jsi tady?
Co je tvým trápením?
kam půjdeš, až už ti
zde nic nenalejí?
Zda nemáš výhrady,
budu s tvým svolením
tím, kdo dnes rozluští
kouzlo tvých šlépějí.