Hanba

Chvilku štěstí mít
nechat se políbit
Ať mírním pláč
ukrývající se za víčky

Svým vlastním Adamitou
posetý barevnýmy sklíčky
odstrkuji rukou zbitou
plamínek usínající svíčky

Neštěstí za ruku mě vláčí
nutí usedavě k pláči
Zoufalství poháry pít
za odměnu vrahem být
Ukřižovat rodící se cit
nechat vše ZPUSTOŠIT!