Představivosti dosti

 

 

Užívám, motám se v energii Snového Poeta,

v blažené kolébce usínáme pod rouškou úplňku.

Usínám v doteku jemno citu. V jeho očích utápím svůj žal.

Sdílím vše co v mém srdci zní.

V jeho hlubokých modrých jiskrách choulím se pod září noci.

Nalézám jistoty v buněčném jádru.

 

Cítím ladný dotyk, silné paže, co sužují mé tělo,

jiskra v srdci přeskakuje, staví velkolepé stroje,

V objetí usínaje, zahaleni saténu, jemného počitku snící…

 

Jak lehké, ladné představy v mé mysli odvádí od realného chodu.

Snažíc nerealné představivosti utéci, přes řeky, hory, úskoky a chóry…               

Genomika snové říše tesknící po oddaném Princi sužujíc mé představy.

Představivosti dosti přestaň ve mně znít,

přestaň sužovat mou mysl spící, v přítomnosti chodící, po ulicí bloudící…

 

Měsíc Svítící ve vlasti schoulen pod čepicí její.

To zábrana velkoryse pevná stavba, betonu nás dělí.

Nepřeskočím, vím, proto utíkám, schovávám, nedaří…

Prahnu po jeho umělecké mysli po hlase zvučném vzrušení.

Kudrní se představy ve vlas zahalená.

 

Dynamika explozivní skutečnosti ve mně rezonuje, zní.

Opium v mé vsi, poletující ve vzduchu,

prohlubuje mou mysl tesknici po doteku citu lásky.

 

Měsíce.

 

 

  

+++

 

Představivosti dosti přestaň křičet v mysli,

Já žiju přítomností.

Tvé dary,

tvé vidiny,

tvé plody.

Obrazovosti mě vyvádí z míry, svou lehkostí, čirou naivitou, vzdušností.

Představy inscenace dvou uměleckých bytostí.

 

Nechávám tě odejít! Nebeská, lásky plná objetí.

Křičím, ječím, vím, že představa v realitu, nemožné, přání vyslovit.

 

Představivosti dosti odejdi z mé hlavy smýšlející o osudu mého studu.

Ve snových říších zahalená.

Blažeností taju v koutu vesmíru, galaxií hvězdokup míjím Býčí hvězdy, já Štíří Dynamika.

 

Genomika souřadnice v hlavě kvete, rezonuje představuje býka. Ach jak obraz hřeje v srdci mém, v hvězdné dráze chráněná býčí silou energie měsíce. Jak uléhá se v rozkoši, vášni vedle Býčí ambiciózní rozmanitosti. Velkolepě pěju ódy radosti.

 

Blažené představy, tají mysl tesknící po lásce.

Jak těžká je proměna vidiny v realitu?

 

 

 

+++

  

Děsící scéna v hlavě hraje, zní, rezonuje na sklonku vášně.

Buší v mé duši zběsile obrací své tváře záři sluneční.

Má převeliká, nabobtnávající představa dál roste je nekonečná.

 

Dovádí k šílenství mou přítomnost, mate zmatek v mysli myslící,

dovádí do delírií souběžných.

Pravda či lež je to inscenace teď či věž lží.

Pulzuje, dotuje, vzrůstá do mračných končin mrakodrapů. Skočím.

 

Drápy držíc se na okapu okraje mrakodrapu.

Drásám oči odlišit realné od nereálné představy není tak snadné.

Rozruchu plná vzruchu, vzrušení narůstá, stoupá, plní jitřenku zimy v chladu,

mrazu pára dechu tvaruje tělo mé.

 

Co straší, běsní v duši. Po lásce tesknící...