Za deště tančí

Ztracený, uprostřed nelítostné války
k tmavému lesu běží, co mu nohy stačí
chlapec, na něhož řvou nepřátelé z dálky
zahazujíc pušku, strach ho neúprosně tlačí.

Z lesa táhne se široký hvozd ptáků
vyděšeně vzlétají nad koruny stromů
krouží kolem načernalých mraků
plných nebeské armády, blesků a hromů.

Kulky do stromů vrývají se běsně
když tu náhle, dech chlapce těžkne
když jedna kulka trefí jej něžně.

S ramenem od krve od války utíká
kéž na záchranu byla by naděje
kéž srdcem prošla by místo dýky dívka
jež nyní probudila by jej ze snu se slovy:
"Nic se neděje".

Mezi stromy tělo své kradmě ukrývá
hladový a žíznivý nepřestává jít
také co jiného chlapci bez pušky zbývá
než pouze stát a zemřít, či jít, ale možná žít.

Na samém konci lesního kraje
zastavil voják svůj zdrcující běh
jeho srdce, zdá se, poslední píseň hraje
neboť slabý má mužíček svůj dech.

Nechtíc válku, chtíc jen mír a lásku
klečí na kolenou ve větrném vánku
hledíc vzhůru, touží po hlubokém spánku
když na čele ucítí, z černého nebe, kapku.

Padá déšť, muž stále klečí
náhle při té šílené vodě kdosi ječí
z chaloupky opodál do dveří někdo strčí
to dívka jest, za deště vesele tančí.