Rozprávka princezny

 

Něha spásá vlny pokoje.

duna chmíří na těle těžkne, 

zážitky snových početí, unáší. 

Víčka padají, rem fáze přichází. 

 

Jiskřící paprsky světelných objektů, 

mihotající vzpomínka počátků. 

 

On, v hloubce vyvěrající lávy inspirace,

okolo ševelí aura neduhů. 

Ambivalentními pocity, rozpolcen. 

Past svírá jeho světlo. 

 

Proudy unášena,

Zemi lehká, 

ona břidlice chmíří. 

Roztěkaná, míří ke svému cíli. 

 

Opět se schází,

oboum něco schází. 

To co jeden nemá,

druhý tím oplývá. 

 

Vzájemné opojení barevných faset,

tanec prohlubuje tok čiré energie. 

Slova básníků hřejí v perutí řeky. 

Vášeň sílí, dech ji klidní. 

 

Dýcháš, dýchám, dýcháme v dokonalé bytosti. 

 

Mechanická kolečka zapadla,

organismus nejvyšší inteligence,

v početí harmonie. 

Přímka nalezla svůj konec. 

 

Dvě duše v jednotě,

tvoří, žijí, milují...

 

Princ

a jeho

Princezna

ve snové říši.