ODSOUZENEC
vnímám tvé tiché SOS
schoulené v koutcích smrákání
posmutnělých úst
mizící stéblo naděje
ve víru jezírek tvých očí
ustrašené chvění
uvadajících lístků ve větvích
zbavených proudění jarní mízy
zatímco někde si raší nové pupeny
jiné příběhy doznívají
končí
blízké se proměňuje v cizí
i stráže v pohádkách
tu a tam střídají se
úsměvy vyvažuje pláč
odpusť mi
drtí mě skřípění zemských ker
dusivě svírá otázka
co jsem zač
nemám však na vybranou
ber kde ber
láska je někdy přeukrutný hráč
jako tvůj odsouzenec si oči nezakryju
obnažuji hruď
a jen tě úpěnlivě prosím
střel!
Praha, 30.1.2017
https://www.youtube.com/watch?v=DxniwS8Kkac
pif paf :)
31.01.2017 14:53:31 | maryshka
...no, horší bude, až vezme do ruky ten prak, ženské umí být pěkné uličnice... :)
31.01.2017 08:02:17 | Philogyny1
:-D Myslíš jako, že tím prakem zatočí se slovy: "Když začínáš, no tak tu máš, byl si velkej, já mám kuráž..." :-)) Jj, ženské s kuráží mi vždycky imponovaly ;-)
31.01.2017 10:50:25 | Amonasr
Ó... odpouštím Ti fšechno, Ami... a přece si Tě nezastřelím, komu bych se klaněla a kdo by mě slovy tak krásně objímal... líbí se mi, kam se posouváš a dojal jsi mě k slzám... P.S. (tohle není sprostý) je to jako milování, čisté a jiskřivé jako padlý sníh, něžné a vydané se všanc s odhalenoou hrudí, přitom tak mužné... k nozé zbraň... rozchod... a nechte mě... eště chvilku... ST.
30.01.2017 14:47:34 | Iva Husárková
Na tak odzbrojující komentář už můžu napsat jen jedno - díky, že jsi mě znovu rozesmála a uvolnila tak stavidla mým endorfinům. Tebe by mohli snad i předepisovat místo antidepresiv... :-))
31.01.2017 10:44:33 | Amonasr
... napsal jsi něco nekonečně krásného, co ve mně probudilo ohňostroj pocitů, touhu, vášeň, obdiv, lásku (ráda si strkám cizí představy do výstřihu - ale ve skutečnosti jsem neškodná, jde o virtuální představy), děkuji moc za opojný lásky sen... :-)))
01.02.2017 06:46:19 | Iva Husárková
Nééééé nestřílej, to je báseň, úúúúúf teda to bylo o fous.
omlouvám se úplně jsem se do toho vžil
30.01.2017 13:29:56 | klaun