Večerní uštknutí

K úplňku se schyluje.
Negativita na zeď čerty maluje,
no pracovní starosti jdou stranou,
když píšu si s Tebou,
mou milovanou ženou.

Mou společnost jsi žádala.
Já nechal práci být,
spojka v autě plakala...
Nechtěl jsem Tě vidět v depce samotnou pít.

Jen co spatřilas mne, hned I objala,
Své role falešnice se okamžitě ujala!
Nalháváš si sama sobě,
v téhle "na zamilovanost" honbě,
že miluješ mě, jak já Tebe.
Pro mou lásku obětuješ sama sebe!

Tvé polibky plné jedu,
a ostrá slova z medu...
Skrývají tu zášť.
I když si to nepřiznáš,
Jsi radši když jsme od sebe
každý zvlášť..
Prostě já pryč od Tebe...

Na tu samou otázku,
Ano, Ne, Nic...
Náš vztah je na tenkém provázku...
A neřeknu už víc...