Úděl idealisty

Kráčím životem sám a opuštěn,
doufám v nový začátek každý den.

Ten mi bohužel souzen není,
nepropadám beznaději,
věřím, že vše se změní.

Srdce trápí hlavu i tělo,
nechci, aby se tohle všechno dělo.

To už je ale úděl idealisty,
musím zatnout pěsti,
postavit se bolesti,
i když mi teď osud nic dobrého nevěstí,
časem se vše obrátí ve štěstí.